Absolvent NEWTON College řídí jednu z nejúspěšnějších nemocnic v České republice

17. února 2011

Rozhovor s MUDr. Tomášem Fialou, ředitelem Nemocnice Strakonice, nejen o studiu na NEWTON College.


MUDr. Tomáš Fiala je ředitelem Nemocnice ve Strakonicích. Právě tato nemocnice se pod jeho vedením stala v roce 2009 podle průzkumu Health Care Institute nejlepší nemocnicí v České republice. Nemocnice, která v loňském roce ukončila první etapu modernizace, má v současné době 345 lůžek na 10 lůžkových odděleních a má 58 odborných ambulancí. Řízení nemocnice si kromě odborných medicínských znalostí vyžaduje také řídící a manažerské schopnosti. Právě manažerské dovednosti získal MUDr. Tomáš Fiala na NEWTON College v Brně. Ve strakonické nemocnici si s ním povídala studentka NEWTON College Radoslava Lalíková.

 

Rozhovor s MUDr. Tomášem Fialou, absolventem NEWTON College

 

Proč jste se rozhodnul doplnit si vzdělání v oblasti managementu a řízení lidských zdrojů právě na NEWTON College?

 

TF: O NEWTON College jsem se dozvěděl od mého spolužáka z medicíny doktora Mojžíše. Když jsme se po letech potkali, kolega Mojžíš mně vyprávěl o svých současných aktivitách, které se týkaly jiných než lékařských věd, například finančního auditorství, a při té příležitosti se zmínil i o vysoké škole NEWTON College v Brně.

 

Naplnilo studium na NEWTON College Vaše očekávání?

 

TF: Studium na této škole mě velmi bavilo a to nejen z důvodu, že jsem se tam potkal se zajímavou partou lidí, kteří působili převážně mimo lékařskou sféru. Velmi mě to obohatilo. Hlavně proto, že se pracovně setkávám převážně s lidmi z lékařské branže. V odborných diskuzích jsem získal mnohé podněty a poznatky z jiných oborů a veřím, že jsem svými zkušenostmi z medicíny zase obohatil ostatní.

 

Které předměty pro Vás byly obzvlášť přínosné?

 

TF: Hodně mi dal management. Zpětně jsem si totiž uvědomil, že spoustu činností dělám intuitivně. Na NEWTON College jsem zjistil, že existují různé ověřené metody řídící práce, které jsou vědečtější a efektivnější než ty, co používám já. A velkým přínosem pro mě byly i ekonomické předměty. Od mikro a makroekonomie až po nauku o podniku.

 

Jak Vás toto studium ovlivnilo v pohledu na řízení a práci s lidmi?

 

TF: Nejvíc mě to ovlivnilo v používání osvědčených postupů v řízení lidí. Také jsem si uvědomil, že některé důležité věci jsme zanedbávali – v práci s lidmi i personalistice. Tak se to snažím napravit. Škola mi pomohla i v tom, že jsem si uvědomil, které věci v řídící funkci nedělám dobře nebo efektivně. Například právě na NEWTON College jsem se naučil, že každá porada má končit akcí a jasnou vizí. Předtím jsem na poradě často řešil mnoho témat zároveň a očekával jsem, že všichni všechno pochopili a že všechno udělají tak, jak jsem řekl. Ale zpětná vazba nebyla žádná, nebo téměř žádná. A to bylo špatně. Dnes už vím, a to i díky studiu na NEWTON College, že na poradě nemám řešit zároveň příliš věcí a že každá porada má končit akcí.

 
Čím se studium na NEWTON College podle vás nejvíc liší od ostatních vysokých škol podobného zaměření?

 

TF: Neumím to porovnat, jelikož jinou vysokou školu s podobným zaměřením jsem nestudoval. V současnosti ale končím studium MBA. To se ale také nedá porovnávat s NEWTON College. Faktem nicméně je, že i při MBA studiu jsem využíval mnoho poznatků, které jsem získal právě na NEWTON College a myslím, že mám oproti mým současným spolužákům trochu výhodu - některé ekonomické postupy a pojmy jsou pro mě už známé.

 

Je podle Vás nezbytné, aby měli řídící pracovníci, např. primáři, i nějaké základy ekonomického vzdělání, tzv. ekonomické minimum?

 

TF: Myslím si, že to rozhodně pomáhá. Prostřednictvím Ministerstva práce a sociálních věcí jsme získali finance na kurzy, jejichž cílem je dovzdělat zaměstnance a zdravotnický personál v oblasti psychologie a péče o pacienty. Rozhodně ale od primářů nevyžadujeme např. MBA.

 

Nemocnice, kterou řídíte, patří k nejlépe hodnoceným nemocnicím v České republice. V loňském roce byl v rámci modernizačního procesu otevřen nový pavilon, získali jste akreditaci týkající se zvyšování kvality a bezpečnosti zdravotní péče. Díky čemu jste dosáhli takového pozitivního hodnocení?

 

TF: Velmi mě to těší, právě proto, že když jsme se kolegou v květnu 2003 tuto nemocnici přebírali, byla hluboce zadlužená a svoje závazky platila rok po splatnosti. Proto bylo nutné nastavit systém ozdravných opatření, která spočívala v restrukturalizaci a redislokaci, ve zmenšení plochy, na které bude poskytována zdravotní péče, v centralizaci odbornosti a také v personálních opatřeních. Ty spočívaly ve snížení počtu zaměstnanců, propustili jsme jich tehdy asi 60, a zbývajícím zaměstnancům nemocnice jsme museli snížit platy.

 

Těšit Vás může i umístění na předních příčkách různých žebříčků nejlepších nemocnic, například již zmíněné anketě Health Care Institute.

 

TF: Co se týče různých hodnocení a žebříčků ve zdravotnictví, beru je s rezervou. Domnívám se totiž, že není možné míchat jablka s hruškami, konkrétně zmíněné fakultní, okresní, malé a státní nemocnice se nemohou hodnotit stejnými kritérii. Anketa Health Care Institute je ale zajímavá v tom, že se tam hodnotí spokojenost pacientů, spokojenost a motivace zaměstnanců a celkové finanční zdraví nemocnice. Spokojenost pacientů úplně přirozeně sledujeme i my, třeba z důvodu ISO certifikace, kterou máme už 6 let a také z důvodu akreditace od akreditační komise České republiky, kterou jsme získali v prosinci minulého roku. Spokojenost pacientů ale sledujeme i proto, abychom věděli, kde jsou naše rezervy a na čem je potřeba ještě popracovat. V každém ze segmentů hodocených Health Care Institutem jsme se umístili na předních pozicích, ale ani v jednom jsme nebyli první. Když se výsledky spočítaly a vyhodnotily přes Balanced Scorecard, umístili jsme se v roce 2009 na 1. místě a v roce 2010 na 2. příčce. Toto ocenění ale rozhodně nepřeceňujeme, i když je příjemné a je to vlastně ocenění naší práce. Je to pro nás motivující a zavazuje nás to i do budoucnosti pracovat ještě lépe.

 

Mají tyto žebříčky vliv na zájem pacientů o Vaši nemocnici?

 

TF: Určitě ano, odráží se to třeba na pacientech mimo náš region. Kousek od nás začíná Plzeňský kraj, odkud máme mnoho pacientů, kteří mají zájem hlavně o služby našeho porodního oddělení, specializované operace, ale i internu. Tyto žebříčky určitě pomáhají i co se týče zájmu mladých doktorů o zaměstnání v naší nemocnici. Také jim umíme nabídnout široké možnosti vzdělávání, akreditovaného Ministerstvem zdravotnictví.

 

Jak jste říkal, jedna z klíčových oblastí hodnocení Health Care Institute je motivace zaměstnanců. Když jste se umístili na předních příčkách, předpokládám, že máte i tuto oblast dobře zvládnutou. Používáte na to nějaké konkrétní metody?

 

TF: Myslím, že si naši zaměstnanci velmi váží práce v nemocnici, která je v rámci Jihočeského kraje stabilním zařízením. Snažíme se jim poskytovat různé benefity, jako například plnou úhradu povinných kurzů a školení, penzijní připojištění, příspěvek na stravu, týden dovolené navíc oproti Zákoníku práce a osobní ohodnocení při pracovních i osobních výročích. Snažíme se i o zajištění mzdy na úrovni. Ta byla v naší nemocnici v minulém roce v průměru na úrovni více než 50 tisíc korun.

 

V současné době řeší Česká republika krizi v souvislosti s výpovědí asi 4 tisíc lékařů. Ve Strakonické nemocnici nedal výpověď ani jeden. Proč?

 

TF: Už v září jsme byli informováni o tom, co se bude dít, takže jsme měli prostor pracovat s tím delší dobu. V současné době je sice rovnováha s lékařským odborovým klubem křehká, ale nezaregistrovali jsme žádné výpovědi z pracovního poměru.

 

Co je pro vás osobně hnacím motorem v práci i osobním životě?

 

TF: V podnikání je to prosperita, fungování a rozvoj této kliniky. Jsem tady zaměstnaný od ukončení studií, což už je 28 let. Mám velkou radost z toho, jak se nemocnice posouvá vpřed a že můžu přispět k jejímu rozvoji. To je taková moje vnitřní motivace, ale vnější hnací silou je samozřejmě i konkurence. Naším největším rivalem je nemocnice v Písku, se kterou musíme do jisté míry spolupracovat. V 90. letech tato nemocnice dobře prosperovala, ale v posledních pěti letech, k mojí velké radosti, strakonická nemocnice výrazně poskočila dopředu a vybudovala si stabilní a silné postavení v Jihočeském kraji. A v osobním životě je to sport. Jsem velký sportovec a nejraději hraju tenis. Jsem rád, když můžu někoho porazit.

 

Cítíte se být víc lékařem, nebo manažerem?

 

TF: Určitě je pro mě jako ředitele nemocnice výhodou, že jsem i lékař. Rozumím totiž odborným problémům lékařů a mám k nim úplně přirozeně profesně velmi blízko. Rozumím jejich práci a dokážu pochopit odborné problémy, které řeší, a pro které by ředitel s čistě ekonomickým vzděláním asi neměl tolik pochopení. Proto si myslím, že pro tuto funkci je cesta od lékaře k manažerovi a ekonomovi přínosnější. Teď se už ale cítím víc jako manažer. I když ještě před dvěma roky jsem chodil sloužit na dětské oddělení a pracoval jsem i v záchranné službě.

 

Být ředitelem nemocnice vyžaduje vysoké pracovní tempo a intenzivní nasazení. Jak nejraději relaxujete po práci. Je to právě sportem?

 

TF: Určitě ano. Třicet let jsem hrával basketbal, národní ligu, takže nejraději mám míčové kontaktní sporty. Nejsem žádný golfista, raději než golf si zahraju tenis.

 

Děkuji za rozhovor.

Strakonice, 3. 2. 2011

Zpět Vytisknout stránku



Rychlý
dotaz
Co pro vás
chystáme
Novinky na
email