Rozhovor s Charlie Straight, nejen o studiu na NEWTON College

19. ledna 2011

Charlie Straight: kapela, která tvoří nejen skvělou hudbu, ale bravurně zvládá i vlastní management a marketing.


Pro třineckou kapelu Charlie Straight byl rok 2010 úspěšný. Přinesl jí ocenění Anděly, cenou MTV EMA či podzimní turné NEWTON College Tour 2010. S baskytaristou Janem Ciencialou, Vítem Haratkem, autorem Anděly oceněného videoklipu ke skladbě Platonic Johny, a Vojtou Dohnalem, tour managerem Charlie Straight, jsme si povídali nejen o kapele, ale i o jejich studiu na NEWTON College. To je totiž spojuje stejně, jako kapela Charlie Straight.

 

 Charlie Straight NEWTON College tour 2010

 

S kolegy ze skupiny Charlie Straight se znáte už z třineckého gymnázia. Mělo na vás tamní prostředí nějaký zásadní vliv?

 

JC: My jsme s Vojtou spolu chodili už na základku, potom i na střední, ale myslím si, že to je spíš tak, že se obecně přitahují lidé podobného typu a s podobným smýšlením a tak to bylo i s náma.

 

Jak jste se všichni tři dostali ke studiu na NEWTON College?

 

JC: Já jsem ještě někdy v září v posledním ročníku na gymplu nevěděl, kam bych chtěl jít, ale tušil jsem, že management by mě mohl bavit. Tak jsem si procházel v učitelských novinách jednu školu oboru po druhé a prohlížel si weby. Většinou to dopadlo tak, že jsem přišel na web a totálně mě to zhnusilo, tak jsem to zase vypnul. Potom jsem narazil na NEWTON College a říkal jsem si, že je to první škola, která má stránky, za které se nemusí stydět. Protože jak může někdo vyučovat marketing a management, když má hnusné stránky a nemá tedy zvládnutý ani vlastní marketing? Nakonec jsem se tedy rozhodl pro NEWTON College, protože jejich prezentace mně přišla nejvíc přesvědčivá. Pak jsem byl samozřejmě na Gaudeamu a na Dnu otevřených dveří, což moje rozhodnutí potvrdilo.

 

VD: Tam jsme vlastně byli spolu. Já jsem pak odjel na rok pryč a díky doporučení od kluků jsem tady.

 

VH: Já jsem se dostal na NEWTON nezávisle na vás. Ale více méně jsem postupoval stejně jako Honza. Hledal jsem reference na internetu a našel jsem pak školu, která mě oslovila svou vlastní vizí a tím, že se takhle odlišovala. Zároveň jsem byl i na Gaudeamu a pak jsme se jednou sešli někde v řadě na oběd a říkali jsme si: „Už víš, na kterou školu půjdeš?“  „Mně se docela zamlouvá NEWTON College.“ „Nekecej! No mně taky...“

 

JC: Mně se na NEWTONu líbilo, že ve svých materiálech uváděl spojení s praxí. Ze střední školy jsem byl po těch šesti letech trochu znechucený z toho, že je to pořád samá teorie, a to co by mně zajímalo, se nedalo brát až tak do hloubky, protože ti lidé neměli takové znalosti. Ale to je na střední všeobecné škole jasné. Na NEWTON College je to z velké části o praxi a o zkušenostech, i když samozřejmě teoretické znalosti jsou také potřeba.

 

VH: Já jsem třeba ještě v září nevěděl, že půjdu studovat management a věci týkající se byznysu. Uvažoval jsem, že půjdu na MAT-FYZ, spíš jsem myslel, že se vydám cestou technického typu. Nakonec mi ty školy ale nepřišly až tak zajímavé, protože už jsem měl v těch oborech nějakou znalost a říkal jsem si, že by to bylo dobré něčím rozšířit, abych se dostal na hranu několika odvětví a mohl sám sebe líp řídit.

 

VD: Já jsem měl reference z veřejných škol a reference tady od kluků a nebylo co řešit.

 

Pomohlo vám nějakým způsobem studium managementu pro rozvoj kapely a vůbec pro její rozjetí?


JC: Studium mi pro rozvoj kapely dalo hodně. Fungujeme totiž hodně nezávisle, nemáme podepsanou smlouvu s žádným vydavatelstvím a náš tým tvoří buď naši kamarádi, nebo členové rodiny. Takže si děláme všechno sami a máme vlastní label. Kdybychom měli smlouvu s nějakým vydavatelstvím, bylo by to jinak. Tam jsou nastavené nějaké procesy, lidé, kteří se o to starají, a ten umělec většinou jenom píše písničky, koncertuje a natahuje si nové struny na kytaru.

 

Bylo to cílené rozhodnutí, nespojit se s žádným vydavatelstvím?

 
JC: My jsme nešli a priori za tím, že bychom museli mít vlastní vydavatelství atd. atd., ale spíš jsme si chtěli zachovat nějakou svoji autonomii, abychom mohli řídit směr, kam se ta kapela bude ubírat. Po vyjednávání s některými vydavatelstvími nám přišlo, že bychom o tohle přišli. Navíc to vyjednávání by bylo strašně na dlouho. Velké korporace, jak je známo, jsou strašně rigidní a zkostnatělé a než se něco rozhodne, tak to trvá půl roku a musí se vše posílat na rozhodnutí do Londýna, ti to pošlou do New Yorku a možná někdy to dojde zpátky a pak se může teprve něco dělat. Jinak ale do budoucna se určitě nebráníme spolupráci s jinými vydavatelstvími. Pokud by někdo přišel s nabídkou, která by nám přišla dobrá a fér a výhodná pro nás, tak určitě. Nedělám si iluze, že bychom se úplně ve všem mohli vyrovnat velké firmě, která je zaběhlá a má větší zkušenosti než my.

 

Máte, co se týče manažerských věcí, v kapele nějak rozdělené funkce?


JC: Tohle se pořád ještě tak nějak krystalizuje. Já jsem asi před rokem dělal booking, to znamená, že jsem zvedal telefony, domlouval koncerty a tak dále, ale teď už to dělá někdo jiný. Samozřejmě se snažíme dospět do stádia, kdy my jako kapela budeme určovat směr, kterým to půjde, ale 99% času budeme trávit tím, že budeme dělat hudbu. A ne operativní věci jako podepisování faktur a placení složenek. A co se týče těch funkcí - třeba Vojta má jasně danou funkci tour managera.

 

VD: Tam je strašně zajímavá věc, že kluci, všichni čtyři muzikanti, jsou v pozici jakoby akcionářů firmy a my jsme ještě s Pavlem dva manažeři, kteří je řídíme. A oni jsou zároveň naši zaměstnanci, kteří nás musí poslouchat. Oni se snaží, abychom my je řídili, tak jak oni chtějí, což je pro mě obrovský challenge. Navíc jsou to moji kamarádi, se kterými pracuji, a technicky jsou moji šéfové.

 

JC: Fór je v tom, že my jsme vlastníci té firmy a najali jsme si manažery, kteří to řídí. Snažíme se zavést nějaké procesy a systém řízení, který bude fungovat podle našich představ tak, abychom nemuseli zasahovat do té exekutivy.

 

Jaké je propojení Víti Haratka s kapelou?


VH: Já to spíš vnímám tak, že si jedu svojí cestou a vždycky ve zbytcích času věnuju energii právě do Charlie Straight. Teď momentálně se jim ale věnuju minimálně, jen drobná výpomoc, když kluci potřebovali udělat nějakou grafiku nebo reklamu.

 

Takže se věnuješ spíše svým projektům...


VH: Mně se líbí, když se sám rozvíjím, protože tam můžu určit rychlost. Když jsem si vybíral školu, přemýšlel jsem spíš o technickém typu a o uměleckém, to už vůbec ne. A třeba videoklip, který jsem dělal pro Charlie Straight, to byla moje prvotina. Ale co mě bavilo, z toho na čem jsem se podílel pro Charlie Straight, bylo vytváření marketingových strategií.

 

Tebe, Honzo, zaměstnává kapela naplno?


JC: Skoro všechno co dělám, se točí kolem kapely. Ať už hraju nebo dělám nějakou jinou práci.

 

VD: Teď jsme úspěšně předali festival.

 

JC: My jsme společně s Vojtou dělali čtyři roky festival v Třinci 3necké Kilowatty. Tenhle festival byl náš nápad, který vznikl někdy v šesťáku na gymplu, a rozrostlo se to na akci, kam chodí dva tisíce lidí. Takže už to není úplně malá akce a v Třinci, kde nic podobného není, to má svůj význam. Ale jak říkal Vojta, teď jsme to předali, protože už na to není čas. Ten festival už stojí víc energie, než my mu můžeme dát. Takže jsme ho předali a doufáme, že neumře. A budeme se snažit tomu pomáhat tak, aby to jelo dál i bez nás.

 

A co ty Vojto, máš svoji nejbližší profesní budoucnost spojenou s Charlie Straight?


VD: Já tomu nechávám úplně volný průběh. Pro mě je teď prioritní škola a až za dva roky dostuduju, tak si sednu a řeknu si, kde jsme s kapelou, jaký to má pro mě význam a pak to teprve zhodnotím. V nejbližší době nemám plány, že bych si chtěl hledat jinou práci nebo rozjíždět nějaký byznys.

 

Máte vystudované bakalářské obory. Uvažujete o nějakém dalším studiu?


JC: Já jsem o tom uvažoval, ale už v posledním ročníku na NEWTONu jsem cítil, že tomu nedávám tolik, kolik bych chtěl. Ale pokud by někdy byl čas a byla chuť, tak bych se tomu určitě nebránil, pokud bych našel nějakou zajímavou školu, zajímavý obor. Ale momentálně si myslím, že je čas přikročit k praxi.

 

VH: Přesně tak. Já jsem se teď po NEWTONu taky na chvilku zastavil a říkám si, že je čas, abych to, co jsem se tady naučil, co nejvíc prakticky vstřebal. Do budoucna mám v plánu rozjet několik business projektů, na kterých bych se uplatnil. Když potom bude potřeba, volil bych nějaké MBA.

 

VD: Já to mám naopak. Po gymplu jsem šel nejdřív do praxe. Odjel jsem do Austrálie a tam jsem dělal manuální práce. Pak rok tady, pak znovu do Austrálie, ale už do kanceláře a teď jsem se rozhodnul konečně dodělat školu. Takže škola je teď na prvním místě.

 

Co vám přineslo studium na NEWTON College?


JC: Já si myslím, že mě to hodně změnilo. Když bych se podíval na Jana Ciencialu v šestém ročníku na gymplu a teď, tak některé své modely myšlení jsem hodně změnil. Kdybych to měl rozvádět, bylo by to na dlouho, ale myslím si, že to byla změna k lepšímu.

 

VH: U mě rozhodně přišel velký obrat, co se týká přemýšlení o světě a o tom, jak funguje. Navíc jsem se díky NEWTONu naučil lépe sám sebe vzdělávat a dohledávat si informace, které potřebuju. Určitě mě obohatili také lidé, kteří tady jsou, ta různorodost názorů. Možnost, že s nimi člověk přijde do diskuze, což ho posune někam jinam.

 

JC: Určitě, jsou to spolužáci i vyučující. Co se týče spolužáků, člověk tu potkává lidi z nejrůznějších prostředí, nejrůznějších oborů a, jak říkal Víťa, je hrozně obohacující bavit se s nimi a konfrontovat s nimi svůj pohled na svět.

 

VD: Mně se ještě líbí, že se NEWTON College snaží udržet si celoživotní kontakt a vzniká absolventský klub. Je tu snaha udržet ten business dohromady a vyměňovat si zkušenosti.

 

Zpět ještě ke kapele. Charlie Straight se snaží  vystupovat také v zahraničí a úspěšně se vám to daří v Německu. Proč zrovna tam?


JC: Zatím se nedá říct, že bychom v Německu měli nějakou obrovskou fanouškovskou základnu. Ale je pravda, že když se vracíme na místo, kde už jsme hráli, tak na náš koncert přijdou lidi, kteří nás znají. Máme pocit, že nás tam berou a že to tam určitě může fungovat. A proč Německo? To je jednoduché. Jednou za námi přišel do Hard Rock Cafe v Praze, když jsme tam měli koncert, člověk, který byl hrozně nadšený a energický, že by do toho s námi šel. Tak jsme si řekli, proč ne. No a teď nám ten člověk dělá manažera pro německy mluvící země a má na lýtku vytetované naše logo.

 

A jaký máte ohlas na Slovensku?


JC: Na Slovensku nás znají určitě míň než v ČR, ale přijde mi, že publikum je tam takové spontánnější.

 

Skončilo vaše turné NEWTON College Tour 2010. Které koncerty jste si užili nejvíc?

 
JC: Co se týče účasti, tak Praha a Ostrava a vlastně i Brno byly největší. V Praze jsme vyprodali Akropoli, kde bylo asi sedm set padesát lidí. To bylo super. My jsme měli na Prahu a na Ostravu připravenou takovou extra show a bylo to perfektní. V Brně to bylo taky super, ale příště musíme určitě zvolit větší klub.

 

Jaké jsou plány Charlie Straight v nejbližší budoucnosti?


JC: Po skončení turné chceme být více ve zkušebně, hrát a pracovat na nových písničkách. Už jich máme docela dost a bylo by dobré posunout se k novému albu. Hledáme producenty a celkově nové partnery, se kterými bychom mohli nové cédéčko realizovat. Taky teď nahráváme písničky pro nový seriál České televize, který se bude vysílat v květnu 2011.

 

Letos jste získali jak Anděly, tak ocenění MTV EMA. Které z nich je pro vás důležitější a přínosnější z hlediska nabídek, dalo by se říci obchodně?


VH: Já si myslím, že určitě EMA.


JC: U nás to bude asi spíš Anděl, a v zahraničí EMA.

 

Víťo, co tobě osobně přineslo ocenění Andělem?


VH: To je právě taková kuriozita - já jsem se neplánoval rozvíjet v tom oboru, v točení videoklipů, reklamy. A každý měsíc se mně někdo ozve, jestli bych nepomohl tady ve filmu, tady v reklamě. Já ale chci dávat na první místo rozvoj svých projektů, svoji činnost a teprve pak když vidím, že je ještě nějaký čas a něco zvládnu, tak jedině pak se tomu budu věnovat.

 

Díky za rozhovor.

Zpět Vytisknout stránku



Rychlý
dotaz
Co pro vás
chystáme
Novinky na
email